historie budov JÚŠ

Na „Staré budově” Jedličkova ústavu v ulici V Pevnosti na Vyšehradě hlásá pamětní deska, že v tomto domě 1. dubna 1913 založil prof. MUDr. Rudolf Jedlička první český ústav pro tělesně postižené děti . Budova byla sice pro ústav koupena, ale vše začalo v malém nádvorním domečku, kam byli k onomu datu uvedeni první chovanci se svým učitelem.

Po adaptacích uličního domu měla škola v roce 1914 oddělení literní a cvičné dílny, neboť podle Jedličky „údy se léčí prací a tím nabývají na zručnosti”.
Do května 1915 Jedlička se svými spolupracovníky vybudoval kompletní systém péče o zmrzačelé děti, invalidní vojáky a občany, který obsahoval: vlastní školu a dílny (cvičných dílen bylo 13, řemeslných 6), školu pro jednoruké a živnostensko - obchodnický kurs, léčebny v Pražském sanatoriu, tělocvičnu na Vyšehradě a ortopedickou tělocvičnu v ústavu, internáty ve Vyšehradské ulici s pobočkami v Nuslích, Vršovicích a Praze 2.

Velikou cenu měla výroba protéz a protetických pomůcek. Však také Jedlička musel bránit přeložení „ortopedických dílen” do Vídně, kde podobná výrobna nebyla.

Popřevratová doba přinesla nové problémy: ministerstva nepřijala Jedličkovy návrhy na celostátní organizaci péče o zmrzačelé děti, nepodařilo se ani sjednocení protetické výroby. Přibyly další dílny, jejichž výrobky získávaly ceny i na mezinárodních výstavách, ale pořád se nedostávalo peněz…
Po celou dobu existence ústavu sem byly soustřeďovány dílenské provozy, internáty starších chovanců a sídlilo zde ředitelství. V průběhu devadesátých let se proměnil charakter dílen, dnes zde najdete tři učňovské a čtyři řemeslné (práce s textilem, keramická, práce se dřevem a košíkářská). Od roku 1996 zde nejsou ubytováváni učni, ti bydlí na Topolce. Vznikla zde Domácnost pro plnoleté studenty jiných pražských škol. Od roku 1991 zde sídlí Nadace JÚ a po vestavbě 3. patra v západním křídle budovy v roce 1998 používá právě tyto podkrovní prostory. Z peněz Nadace byla v roce 1996 i přestavěna původně zděná kůlna za budovou směrem k Táborské bráně a dnes tam najdete Obchůdek Nadace. Nadace je ochotna financovat i další přestavbu v roce 2003 a tak by na šancích měla vyrůst nová menší budova Dílny tvořivosti. Na svoji rekonstrukci čeká i to nejpůvodnější z JÚŠ na Vyšehradě - Domeček. Studie přestavby počítá, že by se právě do něj vrátili studenti, kteří dnes na Staráku bydlí, a dílny by se přestěhovaly do druhého patra velké budovy.

Projekt a stavbu „Nové budovy” připravili společně profesor Jedlička a ústavní ředitel Augustin Bartoš. Jejího otevření v roce 1926 se však Jedlička nedočkal. Jeho funkce a úlohu v rozšiřování péče o zmrzačelé děti převzal Jedličkův mladší bratr MUDr. Michael Jedlička.
Objekt od začátku sloužil jako škola a internát. Byla zde i knihovna přístupná všem chovancům. V nových prostorách byly instalovány mechanicko - terapeutické přístroje a bazén pro cvičení ve vodě. Vedle budovy bylo zřízeno zahradnictví se skleníkem a hřiště, v zimě využívané jako kluziště.
Počítalo se ještě s další stavební činností v bezprostřední blízkosti „Nové budovy” a později v Krči, ale k tomu už nedošlo. I tak však vznikl systém funkčně a územně propojených zařízení, který byl oceňován i na mezinárodním foru jako příklad hodný následování.

Za II. světové války byla budova zabrána pro SS-lazaret, ale ústav jako celek se udržel. Po osvobození se na čas stala součástí ústavu i pobočka v Liberci a připojen byl ústav v Horním Maxově. 10. 8. 1948 se konala valná hromada Zemského spolku pro léčbu a výchovu mrzáků v Čechách, v jehož správě až dosud ústav byl, na níž byl přijat návrh na zrušení spolku a ústav byl postátněn. Kromě období let 1952 - 1957, kdy byl ústav řízen ministerstvem zdravotnictví, patřil Jedličkův ústav do sektoru sociální péče.

Přípravou a realizací dalších stavebních akcí včetně přístavby 3. a 4. patra „Nové budovy” koncem 40. let a postavením pavilonu pro imobilní pacienty v roce 1972 se zvýšila ústavní kapacita a mohla se rozšířit komplexní rehabilitační péče.

Na začátku devadesátých let byly za NB postaveny dva tesko pavilony, kde se mělo vyučovat. Nikdy k tomu nedošlo, pavilony neschválil hygienik a tak sloužily převážně jako skladiště. V roce 1996 se z celé Nové budovy odstěhovaly děti do nového Domova dětí Na Topolce a budova začala sloužit převážně jako škola. Během třech po sobě následujících letních prázdnin se v letech 1996 - 1998 kompletně zrekonstruovala a vestavělo se 5. NP, tedy 4. patro. Přitom každý školní rok se s maximálním vypětím všech tam pracujících zaměstnanců v budově provizorně uklizené učilo a o prázdninách se budova přestavovala opět.

V roce 2002 se k budově zvenku přistavěl rehabilitační bazén, kterému musel ustoupit, zaplať pánbůh, pavilónek pro imobilní a poté i inkontinentní studenty (dnes bydlí všichni pohromadě) i část provizorních teskopavilonů.

Budova „Nemocnice” v ulici Na Pankráci byla zakoupena už v r. 1915. Nejdříve zde byly dílny na výrobu učebních pomůcek, které se dodávaly i do zahraničí. K 5. 3. 1922 tu zahájila provoz ústavní léčebna. Větší chirurgické zákroky se nadále prováděly v Pražském sanatoriu, což je dnešní Ústav pro péči o matku a dítě v Podolí. V r. 1925 se léčebna rozšířila o nové samostatné oddělení pod vedením MUDr. F. Buriana, pozdějšího akademika.

Po záboru vysokých škol nacisty zde byla dočasně přemístěna část Jiráskovy I. Chirurgické kliniky. Za náletu 14. 2. 1945 dostala léčebna plný zásah a po válce musela být postavena znovu. Do začátku školního roku 1983 - 4 sloužila budova mateřské škole pro tělesně postižené děti a také jako internát.
Na začátku devadesátých let v budově vedle internátu začala působit i Střední škola nejdřív při JÚ, pak jako součást JÚŠ. Se snahou vyřešit prostorové nároky různých úseků jsme dostali i sousední budovu, Na Pankráci 11, i tam se začalo učit. Od roku 1996 se škola přesunula do Nové budovy - nyní školní a Tapky zůstaly pouze Domovem mládeže. Vedlejší budovu, na kterou byl uplatňován restituční nárok, jsme zase vrátili.

Se stavbou hotelu v těsném sousedství jsme v roce 1999 dostali 4 miliony a Domov mládeže se zrekonstruoval.

Budovu „Topolka” získal JÚŠ převodem od jiného podniku začátkem devadesátých let. Více než sto let starý dům v ulici Na Topolce 1 byl skoro celý plný bytů s nájemníky a pouze v přízemí se uvolnily prostory pro začínající střední školy. V roce 1994 se celý dům začal rekonstruovat a měl dle prvního plánu sloužit středoškolákům a přes léto k pronájmům. V roce 1995 po stanovení a projednání celkové koncepce rozvoje JÚŠ a jeho dostavby se změnil její budoucí účel a v roce 1996 byla první část dostavěna jako Domov dětí. V roce 1997 byly dokončeny i její nová křídla a tělocvična.

poslední aktualizace 26.02.2010