Markéta Macková

Některé věci se nepíší snadno, ale patří k našemu životu. Loni jsme o Markétě všichni mluvili, protože na paralympiádě v Pekingu vybojovala krásnou bronzovou medaili. Jelikož v Jedli studovala i sportovala, její úspěch nás těšil dvojnásob. Téměř přesně o rok později přichází úplně jiná zpráva. Markétu porazila nemoc, se kterou dříve statečně bojovala. Ve chvíli, kdy se vítězství zdálo nadosah ruky, udeřila znovu. Tentokrát nenávratně. Ti, kteří Markétu znali, tomu dosud nemohou uvěřit.

   Do svých jedenácti let byla veselá zdravá holka plná energie. Chtěla být zdravotní sestřičkou a zároveň milovala sport. Pak jí lékaři objevili nádor na mozku, který museli při náročném zákroku odstranit. Po probuzení se Markéta vrátila o deset let zpátky. Znovu se učila sedět, chodit, jíst, psát i číst.

   Tohle všechno za pomoci rodiny zvládla a s houževnatostí sobě vlastní se postupně začala vracet do běžného života. V šestnácti letech přestoupila na základní školu do Jedle. V našem Sportovním klubu Jedličkova ústavu Praha začala její kariéra na tricyklu, na kterém vybojovala svoje největší úspěchy. Dařilo se jí ale i v atletice a lukostřelbě. Její medaile a především ta pekingská budou provždy nesmazatelným úspěchem sportu lidí s postižením z Jedle. Zrovna tak ale i pro obyvatele Řemíčova, který své úspěšné obyvatelce připravil po návratu z Číny triumfální příjezd se slavobránou.

   Markéta ale nebyla jenom sportovkyně, jak jí asi většina z nás znala a vnímala. Byla to především milá, sympatická a kamarádská holka. Já sám jsem se o tom mohl přesvědčit na začátku léta, když jsme se setkali ve Žlutých lázních. Markéta nelenila a ve svém volném čase tam přijela až z Tábora, aby podpořila Jedli svou přítomností na autogramiádě po boku olympijského vítěze Lukáše Pollerta. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jsme spolu tehdy mluvili naposledy.

   Po neplánovaně prodloužené základní škole, se začala učit švadlenou. Studium jí moc bavilo a hlavně šlo od ruky. Když si na vyhlášení nejlepších handicapovaných sportovců pro rok 2007 šla pro cenu v kategorii Objev roku, zdobily ji vlastnoručně vyrobené večerní šaty.

   Slavnostní večer, jako byl tento, dával zapomenout na občasné obavy, zda se nemoc nevrátí. S těmi se Markéta někdy svěřila svým nejlepším kamarádkám. Ony i lékaři však její chmury úspěšně rozháněli. O to raději tedy vyrážela na schůzku, když na internetu hledala toho pravého. Svůj potenciální protějšek otestovala hned zpočátku. Neřekla mu o svém handicapu, a když se neomaleně podivil nad její francouzskou holí, odvětila: „to je módní doplněk“. A jako sebevědomá elegantní dáma odkráčela středem, protože tenhle omezenec nebyl jejího formátu hoden.

   Její odchod ze světa byl bohužel neméně rychlý a přišel prakticky bez varování. Rozhovor s Markétou už jsem měl v plánu nějakou dobu, ale místo toho teď sedím v TaKavárně s Janou Majerovou a Martinou Pickovou. Kolegyně mi vypráví o své kamarádce Markétě a jejich setkání pouhý den před její smrtí. Prosí mě, abych vyřídil vzkaz, který jim a Míše Vágnerové Markétka tehdy řekla: „Všechny v Jedli pozdravujte!“
  

Autor: Radek Musílek
Poděkování: Janě Majerové a Martině Pickové za pomoc při vzniku tohoto textu
Další informace o Markétě Mackové a jejích úspěších najdete na:
http://www.paralympic.cz/Upload/Documents/medailonky/Mackova_medailonek.pdf
a
http://www.paralympic.cz/cs/paralympijskehry/Default.aspx

poslední aktualizace 26.02.2010